Mindfulness a moje zkušenost s Dánskem

 

Život sám o sobě často není jednoduchý. I když se nám může dít spousta dobrých věcí, máme tendenci soustředit se spíš na ty špatné. V Česku je to obzvlášť patrné. Však to znáte sami. Při cestě do školy/práce jste v metru obklopeni lidmi, kteří se vyhýbají jakémukoli kontaktu s ostatními. Jsou zamračení, a tak nějak cítíte, že se těší jen na to svoje pívo, které si po práci dopřejí. Takové lidi potkáváme nejen v metru, ale i v restauracích, práci, škole, na poště, v čekárně u doktora a kdekoli jinde. Všichni spěchají ponořeni v úkolech, které je ve zbytku dne čekají. Tím svou úzkost a naštvání jen prohlubují, aniž by si toho byli vědomi.

Když se dostanete na delší časový úsek do zahraničí, může se stát, že vás negativní myšlenky přímo zaplaví. Nikoho neznáte, nikdo na vás nemluví (a když mluví, tak mu nerozumíte). Nemůžete najít ubytování. Nevíte, jak funguje městská hromadná doprava, ani kde si zařídit povolení k pobytu. Dochází vám peníze atd., atd. Najednou máte povinností tolik, že nevíte, odkud začít. A nejde jen o povinnosti, ale také o kulturní rozdíly. Pomalu si jich začínáte všímat. Tak se postupně můžete stát jedním z jedinců, které jsem popsal o pár řádků výše. Nebo taky ne. Existuje totiž i lepší cesta.

Asi jste už slyšeli o tzv. kulturním šoku. Mindfulness může být skvělým pomocníkem v procesu přizpůsobování se nové kultuře. Trávením co nejvíce času v přítomnosti a vnímáním svých pocitů a myšlenek se zájmem a odstupem získáme na novou kulturu, neznámé věci, lidi a způsoby jiný pohled.

Ze začátku vše vypadá skvěle. Vnímáte nové podněty a odlišnosti jako úžasné. Když jsem se přestěhoval do Dánska, abych zde začal studovat magistra, vnímal jsem ze začátku jen pozitiva. „Dánsko – nejšťastnější země na světě.“ „Hygge“ (užívání si okamžiku), nebo „bezchybný“ vzdělávací systém. Byl jsem v tzv. fázi Honeymoon (líbánky).

Časem jsem začal zjišťovat, že ne všechno je tak perfektní, jak se na první pohled zdá. Postupně se začaly objevovat situace, které mě buď vytáčely, nebo ve mně vyvolávaly pocit úzkosti. Nejvíce mě dostávala dánská chladnost a uzavřenost, kterou ještě umocňovalo větrné a deštivé počasí. V této fázi mi mindfulness pomohlo asi nejvíc. Naučil jsem se své pocity nepotlačovat, ale vnímat je se zmíněnou zvědavostí. Začal jsem si všímat, že je na mě, do jaké míry chci negativní pocity přijmout. Získal jsem si tak od podobných pocitů určitý odstup a byl schopnější je přijmout jako součást své zahraniční zkušenosti.

Díky mindfulness jsem se tak jednoduše dostal ke třetímu a čtvrtému bodu kulturního šoku – přizpůsobení se a přijmutí.

S mindfulness jsem se poprvé seznámil při RMT. Kurz byl vedený Markem Víchem a Honzou Burianem. Jsem jim za něj neskutečně vděčný. Od skončení kurzu praktikuji různá meditační cvičení více, či méně pravidelně. Cítím se klidnější, spokojenější a možná i odhodlanější dělat těžší životní rozhodnutí. Je až k nevíře, jaký dopad tak jednoduchá technika může mít.

Jak vám asi došlo, klíčem je pravidelnost. Mindfulness je sice technika jednoduchá, ale lehko se na ni také zapomíná. Ze začátku jsem využíval především nahrávek RMT a Mindfulness klubu. Později jsem si předplatil roční verzi aplikace Headspace, kterou vymyslel a vytvořil bývalý budhistický mnich Andy Puddicombe. Jeho TED talk si můžete pustit zde. I díky aplikaci jsem si vytvořil ranní meditační návyk. Každé ráno tak trávím 20minutovou meditací, a to ještě předtím, než se pustím do jakékoli jiné činnosti. Pokud vás mindfulness zaujalo, tak je Mindfulness Club to nejlepší místo, kde začít. =)

A jestli se chcete dozvědět něco více o mé osobní zkušenosti se studiem v Dánsku, koukněte sem.

 

Autor: 
Jan Rážek