MINDFULNESS: ROZPOMENOUT SE NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK

Mindfulness pomáhá lépe zvládat stres

Mindfulness neboli všímavost či uvědomělá pozornost je v současné době velmi populární. Lidem po celém světě pomáhá zvládat stres, snižovat úzkost, předcházet vyhoření, posilovat imunitu a cítit více radosti a vnitřní svobody.

Mindfulness má mnoho definicí, moje nejoblíbenější ji vysvětluje jako schopnost vnímat přítomný okamžik a s nadhledem i se zájmem si uvědomovat, co se v něm odehrává. Potenciál „být všímavý“ má v podstatě každý z nás, stačí se na rozvoj této kapacity zaměřit. 

K tomu nám slouží především meditace mindfulness, v jejímž rámci se soustředíme na uvědomování si přítomných událostí, hlavně svého těla, dechu, emocí a myšlenek. Jedná se tedy o ryze praktickou záležitost. Přesto je pro samotnou praxi velmi prospěšné hlouběji pochopit význam a původ slova mindfulness.

Historický původ mindfulness je hlavně v buddhismu

Ačkoli dnes mnozí lidé považují všímavost za novinku, její praxe byla po tisíce let součástí náboženských a duchovních učení po celém světě, zejména buddhismu, hinduismu, taoismu, súfismu a křesťanství. Většina moderních sekulárních, tedy vědecky podložených a nenáboženských programů všímavosti – například Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR) či Mindfulness-Based Cognitive Therapy (MBCT) – se však odkazuje primárně na buddhistické kořeny. 

Původní kořeny mindfulness můžeme najít zejména v buddhismu.

Stejně tak západní anglický výraz mindfulness má původ v pálijském slově sati. Pálijština je archaický jazyk, v němž byly sepsány původní buddhistické prameny. Volný překlad sati jako mindfulness se poprvé objevuje v knize Buddhist Suttas od Thomase Williama Rhyse Davidse vydané v roce 1881.

Ačkoliv se tato interpretace stala mainstreamem, řada autorů a meditačních učitelů jako například Nyanaponika Thera a Rupert Gethin zdůrazňuje alternativní překlad sati jako remembrance (saranatā), recall (patissati), recollection (anussati) a podobně. Mindfulness tedy lze charakterizovat i jako upamatování se, vybavení si či vzpamatování se.

Stačí si vzpomenout!

Když jsem před lety objevil tyto informace poprvé, nějakou dobu jsem si lámal hlavu s tím, jak může schopnost „být v přítomnosti a uvědomovat si, co se v ní odehrává“ souviset s upamatováním se. Postupem času jsem přišel na to, že v momentě, kdy přestanu být přítomný a všímavý, je prvním krokem k navrácení se do přítomnosti právě ono „vzpomenutí si“ na přítomný okamžik. 

Ostatně ani v naší běžné mluvě tato praxe není ničím vzdáleným. Určitě už jste někdy někoho slyšeli říct „vzpamatuj se!“ Většinou takto mluvíme k člověku, který nevnímá realitu a je příliš zahlcený myšlenkami nebo emocemi, přes které nevidí danou situaci jasně, a panikaří. Zdá se tedy, že tuto praxi dobře známe. 

Navrátit se do plnosti přítomného okamžiku / Autor fotky: Oleksandr P

Pokud chceme svou všímavost více rozvinout, může být prospěšné si ono „vzpamatování se“ připomínat, kdykoliv na přítomný okamžik zapomeneme. Krásně to dokresluje lektorka všímavosti a laskavosti Sharon Salzberg svým slavným citátem „mindfulness není složitá, pouze je potřeba si na ni vzpomenout“.

Klidný a laskavý pozorovatel

Jakmile jednou vědomě ochutnáme možnost být více přítomní a zažijeme ono plné smíření s tím, co se aktuálně odehrává – ať jsme klidní, nebo ve stresu, ať je nám příjemně, nebo nás něco bolí, ať sedíme v krásné meditační chatě, nebo ve vydýchané rušné kanceláři, ať máme hlavu plnou myšlenek, nebo je prázdná a jasná – nakonec se jádrem praxe stává připomínat si v každém dalším okamžiku možnost navrátit se do stavu oné uvědomělé jasnosti, kterou jsme již zažili. 

To všímavé, klidné, pozorující a laskavé v nás – to je naše autentické Já.

Postupně tak zjišťujeme, že kotva našeho vnímání není pouze uprostřed dramatu vnitřních a vnějších událostí, ale nachází se za nimi – v prostoru klidného, nezaujatého a laskavého pozorovatele. Mnozí učitelé uvádí, že právě tato rovina naší zkušenosti je blíže k našemu autentickému a radostnému já.

Všímavost nám pomáhá užít si pestrost života

Žijeme ve světě, v němž jsme si zvykli na pozorovatele zapomínat a příliš se identifikujeme se svými každodenními dramaty. Jako herci na jevišti zapomínáme na to, že jsme i diváky v hledišti, kteří dovedou danou scénu prožít, jakkoli radostná, smutná či děsivá může být. 

Jak praví Jon Kabat-Zinn ve své známé knize Život samá pohroma – cesta ke konstruktivnímu zvládání každodenního stresu je neutíkat před ním, ale jít mu vědomě naproti, tedy s respektem a s notnou dávkou nadhledu a zájmu ho přijmout. 

Možná vás někdy pobaví a povznese spíše thriller než komedie či romantický příběh. Život je pestrý, a proto má většina z nás ráda různé filmové žánry. Bavilo by vás sledovat rok v kuse jen komedie?

Život má mnoho krásy a barev, pokud si je dovolíme vnímat / Autorka fotky: cocoparisienne

Uprostřed dramatu běžných dnů si však často přejeme prožívat pouze radostné a romantické události a stavy. Obecně máme tendenci lpět na příjemných zážitcích (úspěchy, dobrá nálada, hezké počasí) a mít odpor k těm nepříjemným (neúspěchy, fyzická a emoční bolest, špatné počasí). Snažíme se hromadit příjemné a eliminovat nepříjemné. To je však předem prohraný boj, protože život není takto jednotvárný. 

Někdy jsme na prosluněné rozkvetlé louce, jindy se brodíme bažinou. U většiny z nás se to střídá a možná to pro nás vůbec není špatné. Pokud však zapomeneme na to, že jsme diváky, a identifikujeme se jen s hercem na jevišti, nebudeme mít k dispozici kapacitu, která by nám pomohla pestrost prožívání obejmout s respektem a laskavostí. Tradiční buddhistické prameny nám připomínají jeden z klíčů, jak žít více naplno a vychutnat si život ve všech barvách. Stačí si vzpomenout.

Mindfulness a rozpomenutí se v praxi

Pokud se na mindfulness a rozpomenutí v praxi podíváme o něco hlouběji, uvidíme takzvanou „kaskádu rozpomenutí se“. Jak vypadá? 

V meditaci se například zaměřuji na kultivaci všímavosti skrze dech. V rámci praxe všímavosti se nikdy nejedná o striktní koncentraci, ale spíše o uvolněné kotvení pozornosti u dechu doprovázeného volným vnímání a přijímáním čehokoli dalšího, co se právě teď odehrává. Během takové praxe se však nezřídka stává, že najednou zjistím, že bezcílně a neuvědoměle přemýšlím nad tím, co se stalo včera v práci. Zapomněl jsem tedy na dech, zapomněl jsem na přítomnost, zapomněl jsem na to, že nejsem jen svými myšlenkami. Již v tento moment se rozpomínám. Na základě toho si opět mohu připomenout dech a vrátit se k němu. 

Připomínám si přítomný okamžik a uvědomuji si ho. Tím, že si uvědomuji, si zároveň mohu připomínat onu část sebe, která si uvědomuje. Začnu se rozpomínat, že nejsem pouze herec na jevišti (nejsem svými myšlenkami), ale i nezaujatý, laskavý pozorovatel. Myšlenky samy o sobě nejsou špatné, problém je, když se „v nich zapomenu“.  Praxe tedy může vypadat i tak, že si své myšlenky uvědomím a postupně si začnu více a více uvědomovat i tu část sebe, která si je uvědomuje. 

Dýchám, tedy jsem v přítomnosti, tady a teď.

Podobný princip mohu aplikovat i mimo formální meditaci. Pokud si v jakékoli situaci připomenu, že dýchám, tak se skrze dech vrátím to přítomnosti – vzpamatuji se – a mohu si začít celou situaci i sebe v ní se zájmem a s laskavostí uvědomovat. Díky tomu se mé vnímání sebe opět rozšíří o nezaujatého a klidného pozorovatele. V takovém okamžiku si mohu uvědomit i to, že žádné drama již není tak bolestivé, jak se ještě před chvíli zdálo.

Žijeme v době, v níž není nouze o nejistotu a nepředvídatelné změny. Ale možná je to dobře. Možná že nás stále dynamičtější svět může motivovat a někdy i přinutit, abychom se v každodenních situacích více vzpamatovávali a krok za krokem se rozpomínali na tu část v nás, které je dobře za každého počasí a která z našeho obvyklého stresu učiní naplňující a oživující učení i dobrodružství.

Použitá literatura

Davids, T. W. R. (1881). Buddhist suttas. Clarendon Press, Oxford.

Gethin, R. (2011). On some definitions of mindfulness. Contemporary Buddhism, 12(1):63– 279.

Kabat-Zinn, J. (2013). Full Catastrophe Living (Revised Edition): Using the Wisdom of Your Body and Mind to Face Stress, Pain, and Illness. Bantam, New York. (existuje i v českém překladu).

Nyanaponika, T. (1962). The Heart of Buddhist Meditation. Ryder and Co., London. (existuje i v českém překladu).